Mollový akord obrací durový recept: základní tón, malá tercie (tři půltóny), čistá kvinta. C moll je C–E♭–G. Stačí snížit tercii o jediný půltón a z jasného se stane melancholické — struktura intervalů 3+4 místo 4+3.
Mollová rodina zrcadlí durovou: m6 a m6/9 přidávají sladkost, m7 je tažný kůň soulu a jazzu, m9 a m11 navršují na vrch klidnější rozšíření. Mollový akord s velkou septimou (mMaj7) — mollový kvintakord s velkou septimou — je napjatá výjimka jako z film noir, kterou stojí za to znát.
V durové tónině vycházejí akordy na 2., 3. a 6. stupni mollové (Dm, Em a Am v C dur) a v mollové tónině je mollová sama tónika. Obrovská část popových postupů — Am–F–C–G a spol. — se opírá právě o tyto akordy.